Zprávy


19. listopadu 2007

Redaktor: MiS

Aktualita

Ženy bojují za práva, která už mají, říká šéf svazu mužů

"V této chvíli není v Česku diskriminován nikdo," tvrdí Jiří Šolc, předseda Českého svazu mužů. "Ale pokud by prošly některé antidiskriminační návrhy, muži by poškozeni být mohli."

Proč vznikl Český svaz mužů?
Svaz vznikl jako občanské sdružení, které hájí nejen zájmy svých členů, ale také paradoxně zájmy žen. Začali jsme vnímat diskusi o diskriminaci žen a jejich utlačování, a to je věc, která každého chlapa musí zajímat. Na základě toho se pár mužů sešlo, začalo o tom diskutovat a zjišťovat, jak to funguje, a dostali jsme se k pár otázkám, které nás zarazily.

Které to jsou?
Je to například ta proklamovaná diskriminace v zaměstnání podle pohlaví. Platová diskriminace a další věci nejsou takové, jak se na první pohled zdají.

Na vašich webových stránkách uvádíte, že posláním Svazu je hájit ohrožený druh, což je bílý heterosexuální muž…
No to rozhodně, protože se jedná o skupinu, kterou nikdo nehájí.

Domníváte se, že pokud je bílý heterosexuální muž většinou v naší společnosti, tak potřebuje hájit?
Zajisté.

Čím konkrétně jsou podle vás bílí heterosexuální muži v České republice diskriminováni?
V této chvíli diskriminováni nejsou. My dokonce to prostředí, které v současnosti v Česku máme, vítáme jako prostředí, ve kterém není diskriminován nikdo. Ale pokud se podíváte do návrhů antidiskriminačního zákona nebo zákona o sexuálním obtěžování, tak to podle nás hraničí s diskriminací většiny obviňovaných mužů menšinou údajně obtěžovaných žen, a proto se o to zajímáme.

V historii vašeho sdružení na stejném webu jsem pak nalezla informaci, že v listopadu 2004 se dostalo Svazu mužů morální podpory od předních osobností. Můžete některé z nich jmenovat?
Neradi bychom je jmenovali, protože je mezi nimi řada lidí, kteří nám říkají, že nám daleko víc pomůžou, pokud nebudou veřejně spojováni se Svazem mužů. Proto nás požádali, aby mohli zůstat v anonymitě, a to my respektujeme. Naši příznivci mají řadu kontroverzních názorů, které nejdou dohromady se současným proklamovaným trendem. Mnoho z těchto osobností působí ve světě, kde jsou jejich nadřízenými ženy, a mají proto obavy, že by se to mohlo promítnout do jejich profesního života.

Oni se za své názory stydí?
Oni se za ně nestydí, ale nedovolí si je prezentovat veřejně, protože nechtějí být terčem kritiky a být nuceni se obhajovat. Jsme organizace s osmnácti tisíci členy, a jsme to my, předsednictvo, které nese svou kůži na trh. Oni nám na věc sdělí své psychologické či právnické stanovisko a my je tlumočíme, namísto abychom říkali, že pan XY říkal cosi…

Není to od vašich sympatizantů pokrytectví?
Můžete to nazvat pokrytectvím, ale také to můžete vidět tak, že ti lidé nechtějí riskovat, nechtějí se stát terčem diskuse, která by se mohla obrátit proti nim. Oni nás zásobují svými argumenty, ale nechtějí se o tom s nikým dohadovat, od toho jsme tu my. Pro nás je to práce, pro naše příznivce koníček.

Jak vidíte feministky a feminismus?
Kohokoliv se zeptáte, tak vám odpoví, že feministka je někdo, s kým není příliš radno se bavit, protože je militantní. Já osobně ten výraz nemám vůbec rád. Pokud se bavíme o feminismu v České republice, tak je to podle mě hnutí, které už je přežité, protože bojuje za práva, která máme dávno zaručena. Jinak bych ale podporoval feminismus například v Saúdské Arábii, kde ženy taková práva jako u nás nemají.

Souhlasíte se známými výroky premiéra Topolánka o ženách a možnosti volby mezi kariérou a mateřstvím?
Ano, já se vším, co bylo uvedeno v inkriminovaném projevu, souhlasím do posledního puntíku a podporuji to. Znám spoustu žen, které dokázaly skloubit kariéru s výchovou dětí. A pro mě osobně je třeba výchova pěti dětí a vedení domácnosti naprosto úžasná kariéra a taková žena je větším přínosem pro společnost než uhoněná ředitelka velké společnosti.

Pokud je tedy žena vychovávající své děti takovým přínosem pro společnost, neměla by ji společnost podporovat? Mám na mysli například matky, v souvislosti s nimiž se často hovoří právě o diskriminaci na trhu práce.
Jednou ze základních tezí Českého svazu mužů je podpora žen a mužů vychovávajících své děti a podpora úplných rodin. Toto je ale zajímavá otázka pro stát, protože ten je v Česku největším zaměstnavatelem. Myslím si proto, že stát by měl ve svých orgánech být příkladem toho, jak podporovat matky s dětmi. Podívejte se třeba na zákoník práce, který prosadila levice, a který nevychází matkám s dětmi vstříc. Narážím třeba na to, že dva pracovníci na poloviční úvazek jsou pro zaměstnavatele dražší než jeden zaměstnanec na plný úvazek.

Nemyslíte si, že v české politice je málo žen?
V absolutních číslech ano, ale nemyslím si, že by se to mělo řešit nějakými kvótami. Politické strany mají své členské základny a podle těch by měly sestavovat své kandidátky. Je to záležitost politického systému. Pokud ale hovoříme o kvótách, tak aby to bylo spravedlivé, musely by se aplikovat plošně. To znamená, že by třeba v mateřských školkách musela být polovina vychovatelů-mužů a to by podle mě nebylo nejšťastnější řešení.

Myslíte si, že by se muž nedokázal o dítě postarat stejně jako žena? Není to předsudek?
Můžete to brát jako předsudek, ale já své čtyřleté dítě raději svěřím paní vychovatelce než vychovateli.

Jiří Šolc se narodil v roce 1977 v Liberci. Pracuje v oboru řízení jakosti a je externistou jedné pojišťovny. Vykonává funkci zastupitele města Liberec (za Stranu pro otevřenou společnost) a je předsedou Kontrolního výboru. V současné době studuje dálkově Vysokou školu veřejné správy a mezinárodních vztahů. Je svobodný s jedním dítětem, druhé je na cestě.

Autoři:
Magdalena Havlíková
iDNES.cz


Zdroj: iDNES.cz 19.11.2007

Přečtení článku: 44049x

Tisknout článek

Průměrná známka článku: 2.8

Pošli článek kamarádovi

Oznámkuj článek (1 - nejlepší): 1 2 3 4 5


Související články

19.03.2010, 09:45   Dobré ráno
29.01.2008, 00:12   Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů

 






Copyright © 2004 Eeský svaz mužu                Tvorba www - Web & Media a.s.